Operace Barbarossa

Osudové rozhodnutí

Na počátku druhé světové války platila mezi Sovětským svazem a Třetí říší smlouva o neútočení, jejíž dodatkem byl mimo jiné i plán na rozdělení Polska a celé Evropy mezi tyto dva státy. 1. září 1939 napadla Třetí říše Polsko a tím začala druhá světová válka. Británie a Francie vyhlásily 3. září 1939 Německu válku, protože se předtím Polsku zaručily, že když bude napadeno, poskytnou mu veškerou možnou pomoc.
Ale velmoci nic nepodnikly a tím umožnily a usnadnily Hitlerovi a Stalinovi zničení Polska. Sovětský svaz se k útoku na Polsko připojil 17. září 1939. Brzy poté Poláci kapitulovali a v jejich zemi se začala uplatňovat vláda teroru. Jak za postupujícími Němci tak i za Rusy se řítily jednotky, které měly za úkol zatýkání a vraždění Židů, vojáků, učitelů a vysokoškolsky vzdělaných lidí, aby zde nemohlo propuknout případné povstání proti novému vládci.

Na nařízení samotného Stalina byla většina polských důstojníků, kteří padli Rusům do zajetí, zabita v Katyňském lese. Když byly mrtvoly objeveny Němci v roce 1943, Sověti tvrdili, že je zabila německá komanda (Einsatzgruppen SS).
Po Polsku přišlo na řadu Norsko, které Němci v zimě roku 1940 dobyli i přes intervenci Francouzských a britských jednotek. Sověti se mezitím vrhli na pobaltské státy: Rumunsko, kterému sebrali Besarábii a Bukovinu a také na Finsko. Finové se dlouho bránili ruské přesile a válka nakonec skončila podepsáním příměří 12. března 1940. Podle něho se Finové vzdali části Karélie a přístavu Hanko.

Němcům se v roce 1940 podařilo porazit Francii a tím izolovat Anglii na jejích ostrovech. V Atlantiku zuřila ponorková válka a na nebi letecká bitva o Británii, která skončila německou porážkou.
Již tehdy začal Hitler plánovat útok na SSSR. V průběhu zimy 1940-1941 nabyl plán konkrétnější podoby a útok měl začít v prvních pěkných dnech roku 1941. Ale místo toho byl Hitler zapleten do války na Balkáně. Italové totiž napadli Řecko a byli zahnáni zpět do Albánie, odkud útočili. Hitler samozřejmě přišel Italům na pomoc a během jara 1941 obsadil Jugoslávii a Řecko, kterému přišly na pomoc slabé britské síly. Na poslední ohnisko odporu na Krétě poslal jednotky výsadkářů, které však utrpěly obrovské ztráty.

Zbylé balkánské státy se přidaly k Hitlerovi dobrovolně (Rumunsko, Maďarsko a Bulharsko). Tím si Hitler zabezpečil hlavní německé zdroje nafty z Ploješti a celé jihovýchodní křídlo před nadcházejícím útokem. Rusové samozřejmě dostávali v průběhu roku 1941 z různých zdrojů zprávy o plánovaném útoku Němců, ale byli zaslepeni a ovlivněni Stalinovým názorem, že Němci v roce 1941 nezaútočí, a tak byli náhlým útokem naprosto překvapeni.

Německá útočící vojska byla rozdělena na 3 skupiny armád, které měly přesně určené cíle. Skupina armád Sever pod velením maršála Leeba měla určen za hlavní cíl postupu Leningrad, skupina armád Střed v čele s Fedorem von Bockem Moskvu a skupina armád Jih s von Runstedtem Kyjev. Skupiny armád Sever a skupina armád Jih měly k dispozici po jedné tankové skupině a skupinu armád Střed podporovaly dvě tankové skupiny, které měly postupovat na hrotu útoku. Navíc každou pozemní skupinu armád podporovala jedna nebo dvě (skupina armád Střed) letecké flotily. Dohromady měli útočníci k dispozici více než 3 miliony mužů a 3 000 tanků podél celé hranice, která byla 1 700 kilometrů dlouhá a táhla seod Norska až po Černé moře.

Jak předpokládali oba diktátoři měla to být totální válka, která se promítne do života každého občana. Měla to být válka mezi dvěma odlišnými ideologiemi a dvěma jinými názory na svět. Tato krutá válka byla ještě podpořena Speciálními oddíly na obou stranách (německé SS-Eisantzgruppen a ruské oddíly NKVD), které se nacházely těsně za linií a měly za úkol buď vyvražďovat neárijské civilní obyvatelstvo nebo zastavovat utíkající vojska střílením všech, kteří se pokoušeli uprchnout. Velitel Oberkommando der Wehrmacht (OKW – vrchní velitelství branných sil), Wilhelm Keitel, navíc vydal rozkaz, podle kterého měli být zabiti všichni zajatí ruští političtí důstojníci.
Podle plánu měla válka vypuknout 22. června 1941 s krycím názvem operace BARBAROSSA (podle německého císaře Fridricha I. Barbarossy, který se mimo jiné zúčastnil křížové výpravy), a tak dostal útok nádech křížového tažení proti komunismu.
22. červen 1941

Ve 3:30 útok začal. Ruská obrana byla rychle prolomena a zbytek obránců hranic byl izolován do slabých hnízd odporu, které neutralizovaly pěší útvary postupující za tankovými hroty. Postup byl velmi rychlý a sovětská vojska se hroutila pod útokem německý tanků a motorizované pěchoty. Zbylá ohniska odporu byla likvidována koňmo nebo pěšky se přesunujícími útvary.

Žukov, vrchní velitel Rudé armády, se o útoku dozvěděl ve 4:00, a tak nechal rychle vzbudit Stalina, který svolal čelní představitele státní moci na první válečnou poradu. Žukov ho postupně informoval o situaci na frontě, ale neříkal mu pravdivé údaje, a tak žil Stalin v domění, že obrana se zatím drží a nařídil protiútoky s cílem přenést boje na území nepřítele. Jednou ale vtrhnul na velitelství a zjistil, že to co mu Žukov říkal není pravda. Ten mu řekl, jak se věci doopravdy mají. Stalin se zdrcen stáhl do ústraní do svého letního sídla. Čelní představitelé SSSR bez Stalina, který byl stále ve vile, se rozhodli, že je nutné, aby se veškeré vojenské velení soustředilo do rukou jednoho muže. Tím vyvoleným nebyl nikdo jiný než Stalin, který se po přemlouvání vrátil do Moskvy ujal se tak velení. Zároveň také poprvéod počátku války promluvil k občanům. Ve svém projevu vyhlásil vlasteneckou válku, do které se měl zapojit každý občan a vyzval obyvatele SSSR k mobilizaci. Ústup byl podle něho nevyhnutelný.

Mezitím se Němci zmocnili dalších sovětských měst hluboko ve vnitrozemí Ruska. Padl Minsk, Tallinn, Vyborg, Smolensk a jiná města dalekood původních hranic. na frontu byly posílány právě vytvořené divize dobrovolníků, které byly rozdrceny a zničeny během jediné hodiny. Němci neustále prolamovali v linii díry, které se Sověti zoufale pokoušeli ucpat novými formacemi.
Dobyt byl dokonce i Kyjev a zničeno bylo 5 ruských armád, které se ocitly v obklíčení v kotli kolem Kyjeva. Německá skupina armád Sever se mílovými kroky blížila ke svému vytčenému cíly, Leningradu. Jeho obranou byl pověřen maršál Vorošilov, ale jeho vojenské schopnosti byly mizivé, a proto byl nahrazen Žukovem.

Poté, co zorganizoval obranu mezitím obleženého Leningradu dostal Žukov rozkaz, že má převzít obranu hlavního města SSSR, Moskvy. Na jeho minulém postu ho nahradil místní komunista Ždanov. Ačkoliv byl Leningrad obklíčen, nové jednotky mířily na posílení moskevské obrany. Němci se totiž dostali Moskvě téměř na dohled. Ani odhodlaní a fanatičtí obránci je nedokázali zastavit. Postup se zastavil několik kilometrůod Moskvy kvůli všudypřítomnému blátu, na které nebyli němečtí vojáci vybaveni a připraveni. Po blátu přišli na řadu mrazy, které dosahovaly až 40 stupňů pod nulou. Rusové, kteří byli na zimu velmi dobře vybaveni a navíc byli na ni zvyklí, měli nyní výhodu, jež využili k odražení Němců před branami Moskvy.
Rusové vydrželi

Chybělo jen málo a bylo by dosaženo vytýčených cílů. Leningrad se ocitl v obklíčení na 900 dní. Ve městě zemřelo několik miliónů civilistů hladem, protože už je Rusové nestihli evakuovat. Válka se opravdu stala totální jak to oba diktátoři předpovídali.
Operací BARBAROSSA však válka na východní frontě neskončila. V roce 1942 zahájili Rusové sérii protiútoků, které nebyly moc úspěšné a na jaře 1942 Němci znovu udeřili. Jejich cílem tentokrát byly zásoby ropy na Kavkaze. Cíle nebylo dosaženo kvůli nedostatku zásob, paliva a naprostému vyčerpání německých vojáků. Poté udeřili Sověti v oblasti Stalingradu, kde odřízli a zničili celou německou armádu (německá 6. armáda). Tato bitva znamenala zvrat v dosavadním průběhu války. Rusům se vrátilo sebevědomí, které ztratili právě v prvních dnech války. Tohoto vítězství by však nebylo dosaženo nebýt Stalinova rozhodnutí bránit Moskvu za každou cenu a ruskému počasí, které Sověty v roce 1941 zachránilo před porážkou.

Němci se po operaci chlubili, že Rusové ztratili 2 miliony vojáků. To byla pravda, ale Rusové měli takové zásoby lidských zdrojů, že to pro ně mnoho neznamenalo. Přesunuli totiž jednotky z Asie a vyrovnali tím vzniklé ztráty. Němci nepochopili čeho je Rusko vlastně schopno. Po počátečních porážkách celý svět očekával, že bude Sovětský svaz dobyt do několika měsíců. Díky obrovskému ruskému úsilí se to nestalo.


Literatura
Carell, Paul: Barbarossa
Hart, L. B.: Válka z druhého břehu
Hoyt, Edwin P.: Hitlerova válka
Overy, Richard: Rusové ve válce
von Manstein, Erich: Ztracená vítězství