1944

Východní fronta

Poté, co ruská vojska dobyla Kyjev, bylo zřejmé, že Německo je na okraji zkázy. Nyní bylo pouze otázkou času, kdy se Spojencům podaří nacistický režim svrhnout. Rusové se pustili do velké ofenzivy. V lednu osvobodili Leningrad a postupně obsadili také Ukrajinu a Bělorusko. 4. září kapitulovalo také Finsko, které s Ruskem válčilo již před druhou světovou válkou.

V květnu 1944 Rudá armáda dobyla Krym a v červenci ruské jednotky vstoupily do Polska. Zde proto proti německým okupantům proběhlo v srpnu 1944 povstání. To však bylo velmi krvavě potlačeno německými policejními jednotkami. Dne 26. srpna 1944 se vzdal další německý spojenec, Rumunsko.

Itálie

V lednu se americká vojska US 5th Army a britské divize 8th Army probojovaly k hřebenu kláštera v Monte Cassinu. Tento klášter se měl stát symbolem bojů v Itálii. Po mnoha útocích, které probíhalyod ledna do března 1944, na hřeben Monte Cassino byly vyčerpány čtyři spojenecké divize a stále nebylo dosaženo úspěchu. Poté přišel nový plán a s ním i nové a čerstvé posily v podobě polských vojáků právě přesunutých z pouště z Afriky. Němečtí výsadkáři se až do té doby bránili znamenitě. Byli elitou německé armády a měli přinést ty největší oběti k ubránění nově vybudované Gustavově linii. Společný útok spojeneckých vojsk však dokázal prolomit do té doby nedobytnou linii. Dalším symbolickým cílem spojeneckého útoku bylo italské hlavní město Řím.

Po jeho dobytí se Spojenci museli připravit na prolomení další německé obranné linie na severu Itálie. Němci na severod Říma, v linii města Florencie, vybudovali kvalitní obranný komplex nazývaný Gótská linie. Na této linii se bojovalo prakticky až do května roku 1945. 
Boje na Gustavově i Gótské linii a rivalita o prvenství při dobytí Říma si vyžádaly mnoho obětí mezi spojeneckými vojáky všech možných národností. V Itálii bojovali Francouzi, Maročané, Tunisané, Alžířané, Poláci, Britové, Gurkhové, Indové, Američané, Novozélanďané a mnoho dalších.

Západní fronta

Fronta na západě měla být vytvořena již v roce 1943, ale po invazi na Sicílii a po zhroucení Itálie bylo vylodění odloženo na rok 1944. V roce1942 byla podniknuta akce, která měla vyzkoušet odolnost německé obrany na pobřeží kanálu La Manche. Kanadská vojska se v srpnu 1942 vylodila na francouzském pobřeží u města Dieppe. Zde Spojenci získali cenné zkušenosti, které využili při vylodění v Normandii.

6. června se Spojenci vylodili na normandském pobřeží. Malé předmostí postupně rozšiřovali i přes ztráty, které jednotky utrpěly při samotném vylodění. V následujících dnech přesunuli Spojenci čerstvé jednotky po moři z Velké Británie a pustili se do nové ofenzivy, která měla prolomit německé linie. Do útoku se vrhla čerstvá a silná US 3rd Army generála Pattona, která Němce naprosto převálcovala a za pomoci Britů a Kanaďanů obklíčila velké množství německých jednotek u města Falaise. Poté Spojenci dobyli Paříž, která se vzdala bez boje.

Následovala operace Dragoon (vylodění na jihu Francie u Nice a Marseille). Po spojení těchto tří velkých svazků – US 6th a 12th a britská 21st Army Group - vznikla obrovská armáda, která Němce pronásledovala až k původní hranici Německa, obranné Siegfriedově linii. Tady se postup zastavil kvůli nedostatku materiálu a hlavně benzínu. 
Maršál Montgomery, velitel 21th Army Group (21.skupina armád), vymyslel plán na útok proti německým postavením v Holandsku a Belgii. Operace Market-Garden se však setkala s tvrdým odporem a spojenečtí výsadkáři, kteří seskočili za německými liniemi (americká 82nd a 101st Airborne a britská 1st Airborne division), utrpěli vysoké ztráty.

Frontu poté rozhýbali až Němci na konci roku 1944, kdy zahájili poslední zoufalý pokus o ofenzivu na západě (operace Wacht am Rhein). Bitva v Ardenách začala překvapivým německým útokem na slabé americké pozice v Ardenách. Američané se však ubránili a zastavili německý útok.

Tichomoří

Na začátku roku 1944 Japonci ovládali velké území v Číně, Malajsii a velkou část tichomořských ostrovů. V Indii probíhaly boje mezi útočícími Japonci a urputně se bránícími Brity. 7. března 1944 začala japonská ofenziva s cílem dobýt Indii. Město Imphál zažilo velice tvrdé střety mezi Brity a Japonci jako první. Poté se Japonci vrhli na Kóhímu. Zde se britská posádka dokázala ubránit obrovské japonské převaze a postupně přešla do protiútoku. Japonci se však stáhli až v červenci 1944 po krvavých britských útocích na japonské pozice před Kóhímou.

Američané v lednu 1944 provedli invazi na Marshallovy ostrovy, které do konce února zajistily. V červnu dobyli Mariany, kde si americké palubní letectvo výrazně vylepšilo statistiky sestřelených letadel (hlavně stíhací eso McCampbell). Nejdříve byl dobyt ostrov Saipan poté Guam a Tinian. Z těchto ostrovů byly mohli Američané podnikat nálety na japonské ostrovy a japonská průmyslová centra. Z letišť na Marianách startovaly těžké bombardéry Boeing B-29 Superfortress.

V září 1944 udeřili Američané na Palauské ostrovy, kde dobyli a rychle zajistili ostrov Peleliu. Další postup Američanů měl směřovat na Filipíny, které ztratily v květnu 1942. 20. října 1944 začala invaze amerických jednotek na ostrově Leyte na Filipínách. Invaze se účastnilo velké množství válečných lodí, které měly podporovat a chránit vyloďované jednotky. Japonci zde poprvé využili sebevražedných pilotů kamikaze.

Japonci se pokusili zničit americké loďstvo - zaútočili letadlovými loděmi, které měly odlákat americkou pozornost. Mezitím se další japonské svazy blížilyod jihu. Svazy admirála Nišimury a Šimy byly zničeny v bitvě v průlivu Surigao. Další, hlavní svaz, měl postupovat ze severozápadu. Nebezpečně ohrozil průběh vylodění, když napadl americké lehké letadlové lodě. Postupně ke konci roku 1944 byly dobývány zpět ztracené Filipíny generálem McArthurem.